Kecačka #1

6. února 2017 v 23:07 | Klár - 16 let. |  Deníček
Ahojte:)..
Napadlo mě udělat novou sérii článků, kde bych Vám řekla nějaký věci z mého života, informace okolo blogu a tak různě. Někdy pokud budete chtít, mohu i udělat video :) Jen pro úvod, ráda bych Vám řekla spoustu věcí.

Začala bych asi s tím, že nejsem aktivní moc na blogu. Vím, že to je poslední dobou dost na nic, ale mám dost starostí. Měla jsem smutnější období a nějak mě vše bralo více. S přítelem jsme byly (doslova) na nožích. Možná kdyby jsme byly spolu míň, třeba 2-3 měsíce, tak na to kašlu, tolik to nehrotím, ale přeci je to jen rok a čtvrt. Vadilo mu na mě spoustu věcí a já to věděla, ale za některé jsem sama nemohla, což mě mrzelo, že nepochopil, ale snažím se věci měnit k lepšímu a snad je to na správné cestě. Nejhorší asi byly chvíle, kdy jsem si říkala, že už na to nějak nemám, že mi dochází nervy a síla..šíleně mě ty dny vysilovaly a cítila jsem jakobych byla na vše sama, nemohla nikomu nic říct a trápila jsem se. Přemýšlela jsem hodiny, jak to dát do pořádku opět a ačkoli jsem přece jen mladá, tak vím, že bych nechtěla o něj přijít a snažit se bojovat. Vždy příjdou špatné chvíle, ale zvládnout to, to je cíl.

Pak jsem řešila i Césara (toho pejska, jak jsem vám ukazovala). Měl být u přítele, i jeho mamka se těšila a během pár hodin řekla, že tohodle doma nechce. Bylo více důvodu proč, ale ani jeden jsem upřímně nepochopila, protože je hodný, mazlivý a dává silně lásku najevo. Nezlobí, hraje si.. no, za ten týden co byl u mě, tak mi až moc přirostl k srdíčku, že jsem ho nedokázala někam dát, do útulku nebo tak.. (bohužel my jednoho máme a holčičku, tak proto) a tak jsem hledala nějaké vhodné řešení a jeden kamarád si ho vzal. Jsem šťastná, ale zároveň smutná.. šíleně mi chybí a chci ho u sebe. A úplně nechci vidět jeho matku. Nic ve zlým, ale co udělala.. když jsem si pro něj jela, tak na mě úplně skočil radostí a vypadal, že je šťastný, že mě vidí. Podle mě a mamky u nich vycítil že je nechtěný. Posílal mi přítel fotky a vypadal hrozně smutně. teď už bude šťastný a hlavně ho budu stále vídat miláčka malého.

A je toho nějak moc, možná se to nezdá, ale nějak je. Mám teď novou brigádu u táty v práci a jsem úplně vyřízená, s těma mýma kolenama stát 4-5 hodin je šílený a pak praxe + další brigáda. Jsem nevyspalá a celkově vyčerpaná, ale teď budou bohužel peníze třeba. Chtěla bych si koupit nové věci - notebook (ten náš sice slouží ještě, ale je pomalý, seká se, spousty věcí nejde a hlavně bych chtěla svůj vlastní), nějaké oblečení a další věci, co nutně potřebuji. Na jednu stranu to nějak vše půjde zvládnout, ale na druhou stranu to je těžké. Dnes jsem byla v Motole a řekli mi, že druhá operace bude nejspíše nutností. Už by to nebyly malinké řezy, jak mám, ale přes celé koleno + půl rok léčení. A mám ještě nějak divnou kyčel, moc jsem to od něj nepochopila , mluvil divně, ale prej s ní něco mám.

Doufám, že Vám to nevadí, ale už jsem se potřebovala vypsat a blog je vždy pro mě na prvním místě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 cincina cincina | Web | 7. února 2017 v 18:56 | Reagovat

To chápu. Ale všechno to chce čas, aby se to všechno mohlo pomalu urovnat:)
Něco s kyčlí? Tak snad to nebude nic vážného:O Držím palce!

2 Ronnie Sparks Ronnie Sparks | E-mail | Web | 7. února 2017 v 19:14 | Reagovat

Pěkná rubrika :-) je to takové, že se můžeš vyzpovídat. To s přítelem mě mrzí, je potřeba dělat ve vztahu kompromisy a hlavně komunikovat.
Kyčel mě trápí také :-D je to díky tomu, že mám jednu nohu o malinko kratší :-/

3 Martina Martina | Web | 7. února 2017 v 20:34 | Reagovat

Věřím že to bude dobrý, v motole jsou specialisti, tam jim věřím.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama