Listopad 2015

Proč miluji blog?

30. listopadu 2015 v 0:00 | Shock-g |  Ostatní
Vím, že to bylo asi předpředminulé téma blogu, ale já se k tomu dostala až teď. Určitě bych tohle nechtěla vynechat, protože to je Téma na které bych se chtěla rozepsat.

1. Psaní toho, co chci.
  • Vlastně to je asi ten nejhlavnější účel. Líbí se mi, jak si můžu psát to co chci, co mě napadne. Cokoliv co chci. Ano, možná mě za to někdo zhejtne, ale zároveň tu je skupinka lidí, která se k tomu skvěle vyjádří nebo vás podpoří.
  • Mohu sdělovat věci ze života nebo nějaké tipy na filmy/knížky/kosmetiku, zrecenzovávat nějaké produkty.. prostě "moc" si psát cokoliv.

2. Pravopis.
  • Nevím jak vy, ale já se díky blogu více naučila psát pravopisně. Bez chyb, bez nějakých debilovin etc. Občas dělám chyby Neříkám, že ne!, ale hodně se to zlepšilo právě díky blogu. Kdo bude číst nějaký článek s hromadou chyb? Nikdo. To už jsem zjistila na předešlém blogu..

3. Skupinka skvělých lidí.
  • Nevím jak vy, ale já většinou poznala na blogu plno skvělých blogerů a blogerek. S několika se přátelím Třeba sisse, Nany, Sayush-ka..) a jsou skvělými přáteli. Dá se s nimi skvěle psát, rozumím si s nima a s většinou jsem zažila docela pestré zážitky.

4. Vždy se někdo skvěle vyjádří.
  1. Co na mém blogu hodně oceňuju a miluju je, když se někdo vyjádří delším komentářem a řekne prostě SVŮJ vlastní názor. Není ta ovečka, která jen přikyvuje, ale opravdu napíše klidně drsně! svůj názor.

5. Naučení nových věcí?
  • I do toho spadá ten pravopis, ale chtěla bych mluvit i o jiných věcech, Celkově jsem se naučila psát smysluplnější články a ve škole když píšeme nějakou úvahu, názor, tak mám vždy za jedna a není to tím, že bych moc poslouchala ve škole etc.. ale právě z toho, že jsem se díky blogu naučila psát něco i "smysluplnějšího" , co nevypadá jako nějaká debilovina, co vypadla z nějakého retarda.
  • Také jsem se naučila pracovat z Designem. Věřte mi, byl to boj - ale aspoň nějaké "pokročilejší" ovládání zvládám a bude se mi to hodit na budoucí školu. Využiju to v reálu a zároveň na mém milovaném blogu.
  • Přijímat kritiku. Neuměla jsem ji moc dříve přijímat a byla z toho občas trošku víc v háji až jsem chtěla skončit z blogem, ale časem mě naučilo to, že každá kritika každého blogéra posílí. Muže se zlepšovat a zlepšovat - teda pokud to není kritika stylem Seš píča, vymaž si blog, je hroznej!!! a ještě lepší když tam je několik chyb, Jj.
6. Motivace.

  • Nevím jak pro vás, ale pro mě je blog největší motivací. Všimli jste si někdy, že když napíšete třeba článek o tom, jak by jste chtěli zhubnout nebo něčeho docílit a většina vám napíše delší článek, jak vám drží palce, že to zvládnete, že jste silní.. etc? To mě hodně motivuje k tomu, abych nepřestávala. Ano, hlavně to dělám pro sebe, ale i tohle je velká motivace, aspoň pro mě.
  • Vstávání do každého dne s úsměvem. Absolutně nevím jak to vysvětlit, ale pokusím se. Díky blogu hlavně kvůli blogu vstávám do dne s úsměvem a se skvělou náladou. Vím, že blog mě nikdy neopustí, že vždy tu bude "při mě", že tu vždy jsou skvělý lidé, kteří vás potěší i maličkostí, i tím, že vám hodí úsměvný smajlík. Mě tohle dokáže hodně rychle zvednout náladu:).

Obrázek se hodí jen na půl, ale hrozně mě rozesmál a líbí se mi..

A proč vy milujete blog? :)


Podzimní TAG.

26. listopadu 2015 v 0:00 | Shock-g |  Ostatní
Jelikož jsem milovník podzimu, tak jsem si kratší TAG nemohla odpustit. Podzim je tak úžasný až na ty depky! Hehe.

1. Co se ti na podzimu nejvíce líbí?
Miluju to, jak vše je najednou barevnější a lidé mi příjdou o dost pozitivnější. Ano, je pravda, listy pak umírají - ale ta barva, která vznikne na tu malou chvilku je úžasná.
Pro mě jsou válející chvilky právě o podzimu nebo v zimě. Ne, že bych si nedělala chvíle pro sebe i jindy, ale tyhle období jsou chladné a přímo pro mě, válendové.
A ano, miluji i deštivé počasí s vítrem.

2. Čaj, káva nebo horká čokoláda?
Nevím jak vy, ale já čaj piju jen když je chladněji. Na jaře a v létě ho moc nepiju, je mi pak strašný vedro a tak, chápete. Miluji lesní plody, uah. Najdete se taky milovník lesních plodů?
Kávu si dávám celoročně, takže nějaké změny tam nejsou a ani u horké čokolády. Tu si dám, když chci - ale lepší je kakao, hh.

3. Oblíbená podzimní činnost?
Tak už jsem zmínila, že leháro v postýlce miluji, ale co také miluju je, když se jdu projít třeba na Vyšehrad s foťákem. Projdu se a zároveň zachytím krásné momenty podzimu..


4. Jaké knihy hodláš přečíst během podzimu?
Mám rozečtený "Útěk z tábora 14" a plánuju ještě Deník Anne Frankové, Motýlí křídla a ještě nějakou knížku, kterou si koupím v knihkupectví.

5. Popiš podzim jendím slovem.
Pohoda.

6. Která písnička tě naladí do podzimní nálady?
Absolutně nevím proč, ale dostane mě do ni nová písnička od Adele. Hello.

Jak by jste odpověli vy? :)


Co mi vadí na nemocnicích?

24. listopadu 2015 v 0:00 | Shock-g |  Názory.
Chtěla bych tu mluvit hlavně o jedné, která je v Praze a celkově to více rozepsat. Některé věci mi bijou úplně do očí, myslím, že v některých věcech se shodnem.

Věk.
Podle nadpisu si asi nedokážete představit oč jde, ale pokusím se to trochu přiblížit. Před rokem jsem měla pár problémů, nikdo nevěděl co semnou je a jak se to bude léčit dál. Mám strach z bolesti, jehel a z věcí, co neznám. Měli mi strkat do nosu takovou dlouhou tyčku se světýlkem nakonci, aby se mi podívali dovnitř. Bylo mi to hodně nepříjemné až bolestivé (v tu dobu mi bylo 13náct), tak jsem řekla, že nemůžu, že mi to je hodně nepříjemné a hned začali s tím, jak jsem už velká, jak bych to měla zvládnout a tak dále. Když jsem starší, hned si myslí, že vše zvládnete a to mě hodně, hodně štve.

I ta neochotnost tu je.
Lidi tam byly až hnusně neochotní. Když se s vámi nechtěli bavit (ne, opravdu nespěchali, jen měli čas na svoje kafíčkování a vykecáváníčko), tak vás pošlou někam a když tam dojdete, tak vás pošlou zas někam jinam.
Když jsem potřebovala pomoct, tak se vymlouvali, že neví kde to je, že tam nemají oddělení atd. a pak jsme je tam s mamkou viděli.

Zjištění problémů.
S tímhle vím, že nejsem jediná. Tolik kamarádů mělo problémy, které byly jasné a oni buď z toho udělali úplně největší katastrofu nebo rok řešili co se vlastně děje a pak jim řeknou tu největší blbovinu. Mě řešili půl roku co se děje a nakonec mi řekli ať jdu na trhání nosních mandlí, že to pak bude ok - a za chvilku to budou 2 roky, co to mám.


Souhlasím, že na vesnicích je to mnohem lepší.
Kdykoliv jsem na vesnici musela jet do nemocnice, tak byly vždy ochotní, snažili se mi vždy vše vysvětlit, abych se nebála (což o pražských málokdy mohu říct), i když mi je tolik a tolik, tak se mi snaží být oporou..


Jak jste na tom vy?


Shrnutí týdne #17

22. listopadu 2015 v 0:43 | Shock-g
Chtěla bych se tu rozepsat o jedné události, co se stalo minulý týden v neděli. Jinak by tu vlastně nebylo ani nic moc k napsání, protože jsem nic nedělala.

Šla jsem pro mamku do nemocnice a že půjdeme nakoupit, že nakoupíme na dort a já ho udělám. Vešla jsem do Atria a šla po schodech a spadla o schod na zadek. Normálně když se mi to stane, potřebuju jen chvíli na to, abych se vzpamatovala, ale teď to bylo jiné. Začalo mi být.. zle, tak jsem šla ven, že se vyzvracim, hrozně se mi zvedal žaludek.
Když to nešlo, tak jsem si sedla na studenou zem, začalo se mi vše rozmazávat a pak přišla mamka "Vždyť jsi spadla na zadek jen, pojď vstávej" a jak mě zvedávala, tak jsem ji zkolabovala.. na půl jsem osluchla, že jsem moc neslyšela ani lidi a jen si pamatuju.."Položte ji na ten koberec".

Zavolala se sanitka a 4hodiny jsem strávila v Motole. Hodinu než mě přijali, další než mi řekli, že mám jít na rentgen, další hodinu na to, aby mi řekli, co mi je a další hodinu na to, aby mi napsali blbou lékařskou správu. Skončila jsem s naštíplou kostrčí a ten kolabs byl ze šoku, jak jsem upadla.

Teď musím 2 týdny jen ležet na břichu nebo na boku a stejně to nedodržuju. Včera jsem už musela na chvilku vypadnout ven, nesnáším být jen mezi čtyřmi stěnami.. tak jsem si nakoupila nějakou kosmetiku, a sehnala jsem balzám podobný eosu, ale za o dost levnější cenu a je úžasný.

A takhle to dopadá když si stěžuju na to, že mám málo kosmetiky a pak jdu vyhazovat a co vše nanajdu..

A co vy a váš týden? Snad byl veselejší jak můj :)




Piercing | Píchnutí, starost o něj?

18. listopadu 2015 v 0:00 | Shock-g
Čaute,
Vítám vás u nového článku a tentokrát to bude o píchnutí piercingu. Kdo chodí na můj blog častěji, tak ví, že jsem si nechala dělat piercing. Chtěla bych vypsat nějaké pocity, jestli to bolelo, čím se to dělalo, u koho.. apod. Snad se vám tento typ článků bude líbit a určitě napište pokud chcete pokračování.

Kdo mi to píchnul?
Měla jsem jít nejdřívě do salónu, kde by mě to vyšlo kolem 500 až 600kč,-, ale od mamky kamarád je na chirurgii a umí píchat pierc. Takže nás to stalo do 200kč,- u něj.

Čím/Jak?
Takže vlastně kanilou, kterou vám to napíchne a je tam taková "síťka" (nebo jak to říct), kterou pak nasadí do té hadičky/síťky pierc a protáhne kanilou ven a pierc už tam je.

Bolí to?
Vlastně vám stáhne kůži a co nejrychleji propíchne a vyjede ven. Kdyby to nebyl dlouholetý kamarád, tak asi asi myslí, že jsem pošuk - řekla jsem v tu chvíli tolik sprostých slov, které snad ani neznám. Bolelo to, ale zároveň když křičíte, nadáváte.. tak je to mnohem lepší. Je to hodně inviduální.

Starost.
3x denně si dezinfikuju pupík - v místech kde je piercing píchnutý. Jelikož teď mám dočasně kroužek, pač tamten piercing byl hodně tlustý a bolelo by to asi 10000000x víc, tak tam mám kroužek. Za týden (od píchnutí) budu mít už jiný. Tak si s ním musím různě kroutit a to teprve bolí jak čert.
Po týdnu mi to začalo lehce hnisat, ale když to budete 10x i více za den dezinfikovat, během 2dnů to zmizí. (aspoň u mě)



Obrázek z profimedia.cz

Snad se vám článek líbil.. máte nějaké piercingy vy? :)


Mini nákup.

16. listopadu 2015 v 0:00 | Shock-g |  Ostatní

Jsem úplně mrtvá, ale ještě nějak dám tenhle článek :D Něco málo jsem si nového pořídila a ještě pořizovat budu, ale aby toho nebylo pak moc a nebyl článek dlouhej dva metry, tak sem hodím tento mini nákup.


Shrnutí týdne #16

14. listopadu 2015 v 23:31 | Shock-g |  Deníček
Pondělí.
Psali jsme test z fyziky, který dopadl snad dobře. Měla jsem vše, ale tak uvidíme jak se to vydaří. Také jsme psali čtvrtletku z češtiny, kterou jsem měla hotovou během půl hodinky (Což absolutně nechápu). Také jsme psali z němčiny ze které mám smíšené pocity. Měla jsem to dobře, ale trošku jsem pomrvila předměty. (třeba špatně napsaná koncovka a tak)
Ten den jsem si nechala píchnout piercing.

Úterý.
Jsem měla jen 4hodiny na odpoledku jsem nešla kvůli percingu, pač jsem se nemohla skoro hejbat a proto jsem si válela šunky doma. (ne, pak jsem šla do mekáče, ale ok)
Psali jsme jinak z dějáku, který bych měla mít snad aspoň za 2 - i když jsem vše měla, tak možná ta jednička bude.

Středa.
Jsme psali z chemie, kde si nejsem absolutně jistá jak dopadne. 2 otázky bych měla mít na stopro (stejnak to dopadne jinak,jj) dobře, ale tu třetí.. tu jsem asi slušně pomrvila. Měli jsme seminář z češtiny, kde jsem ráda, že probíráme více do hloubky grafy, které moc neovládám, takže na přijimačky snad budu dobře připravená.

Čtvrtek.
Jsem byla opět jen na 4 hodiny - psali jsme z matematiky čtvrtletku, kterou nevím jestli jsem zrovna dvakrát dobře udělala, tak snad aspoň za 3 i když bohužel dost pochybuju.
Po 4 hodině jsem šla domů a hned do poradny kvůli střední škole. Hodně mě pochválila za testy, co jsem vyplnila a řekla mi, že je dobré jít na tu školu, kam chci jít. (že to dám atd, atd. Vtipný je, že většina mím spolužákům řekla, ať jdou jen na školu, kde si udělají pouze výuční list)
Pak jsem zašla do levného krámku, kde jsem si koupila dvoje suprčupr džíny. A víte za kolik? My snad nebudete ani věřit. Oboje dohromady za 98kč,- tudíž jedny za 49kč,- no nekupte to. Normálně by vyšli tak za 400 až 500kč,-.

Pátek.
Prostě šlo vidět, že byl pátek 13tého. Nevěřím na to, ale ten den mi VŽDY utekl bod, abych měla jedničku. Věřte mi, že takhle jste mě ještě nezažili, řvala jsem a byla strašně nervní :D
Ve škole jsem už usínala, spala jsem jen 4 hodiny a byla hrozně unavená. Přišla jsem domů, hodila věci do pokoje a šla se podívat za mamkou do nemocnice. Zbytek dne jsem proválela a prochodila do krámů pro jídlo. HahSmějící se

Sobota.
Od 11 jsem hlídala s kamarádkou jedno uřvaný dítě. STále řvalo a řvalo, a když jsem si s ním chtěla hrát, tak se rozbrečelo ještě víc :D Jak skvělé, mě asi milujou děti, fakt že jo.
Kolem 2 jsem se stavila za mamkou v nemocnici, kde jsem s dala skvělé kafíčko! Irish Cream, určitě dejte pokud někde uvidíte.
Jinak zbytek odpoledne uklízela. Také jsem volala kamarádce jak se zapíná pračka, protože jsem to prostě nikdy nedělalaSmějící se. Večer jsem šla s bráchou k tátovi do práce, kde jsme pak jeli mamce přivést nějakou večeři a poté doma jen s postýlkou a jídlem.

Tahle písnička je naprosto skvělá! Stojí za poslech. A co vy a váš týden? Povídejte :)


Jak šel čas..

12. listopadu 2015 v 0:00 | Shock-g |  Ostatní
S mamkou jsme se bavily o tom, kolik jsem vážila když jsem se narodila etc a vytáhli jsme moji zapisovací knížku od malička. Napadlo mě, že by to mohl být skvělý článek, tak snad to aspoň někoho bude bavit a třeba se i pobaví.

Když jsem se narodila vážila jsem 2650kg. Byla jsem malinká, dudlík byl větší jak moje hlava (někdy faktžejo). Ale co jsem byla a to mi hrozně vadilo a mám to i do teď, že jsem byla celá taková chlupaťoučká. Po zádech rovná chlupatá čára a hned jako malá jsem se narodila z hrozně moc vlasama.

Narodila jsem se nožičkama nahoru - vypadalo to jako "kufr". Táta přišel za doktorem s tím "A to ji ty nožičky zůstanou takhle napořád?" a doktor se jen zasmál a řekl, že ne - jen se bály, že bych mohla mít problémy s kolenama. Nemám nějaké větší problémy s kolenami, spíše je mám hodně odolné a HODNĚ ohebné, někdy až moc.


Takhle nějak jsem vypadala když mi měl být rok. Měla jsem vážně moc vlasů, jde to hodně vidět :D Jako malá jsem byla hodně klidný dítě. Dokázala jsem se na několik hodin zabavit s hračkama a prospat všechno. Rodiče mě meli rádi, pač jsem byla někdy až moc klidná :-D Někdy to bylo až děsivý.


Když mi bylo cca 2,5 roku, víc ne, tak jsem šla s mamkou dělat pas. Tuhle fotku miluju, proto ji sem musim dát. Mamka mi udělala dva roztomilé culíčky a hrozně moc lidí mi řeklo, že jsem vypadala jako ta malá holčička z příšerek S.R.O Buu :D
Můžete si všimnout, že docela na 2,5 roku mám hrozně moc vlasů - a dodnes mi to zůstalo. ostříhám se třeba ke krku a během 2 měsíců je mám k prsům. (zajímavé mluvit stále o mích vlasech:d)

Moje první slovo bylo "Táta". Myslela jsem si vždy, že první bylo "Máma", ale spletla jsem se. S tátou jsem trávila 3roky úplně maximálně. Stále si mě někam vozil, staral se o mě, tak asi proto. Jako druhé slovo bylo "Babiiiiii.." řikala jsem to slovo prý na vše, všechno pro mě bylo "Babiii..."
Když jsem rotla víc a víc, tak jsem se začala učit nová slova, že jo. Měli jsme kamarádku Míšu a já jsem neuměla její jméno, no zkuste hádat jak jsem ji asi říkala. Na celou ulici jsem na ni křičela "Teto píčoo, teto píčo!".

Jak jsem už psala, většinu času jsem byla s tátou. Když jel do zahraničí jela jsem s ním, když jel za kamarádama jela jsem s ním.. byly jsme spolu snad všude. Často mě také brával k jeho arabským kamarádům - od nich umím skvěle tancovat arabsky! (ego up) Tancovali jsme furt a už od malička mě baví trsat, což mi zůstalo asi do teď :D


Sepsala jsem toho až moc, další "zajímavosti" o mém dětství budou v příštím článku a i více fotek! :)

Snad se článek líbil a určitě napište nějaké vaše "trapásky" v dětství :)


My current playlist.

10. listopadu 2015 v 0:00 | Shock-g |  Ostatní
Dlouho jsem nenapsala o mích oblíbených písničkách, které momentálně nejvíce poslouchám. Myslím, že mám vkus takovej divnej.. někdy poslouchám to a někdy to. No, sami uvidíte! :)

Ten text je skvěle propracovanej. Z poloviny se mi líbí i proto, že vidím v některých částech samu sebe. O klipu nevím co říct, je klidný ale zároveň je tam to "Wow!". Celkově Adele zbožňuju a od ni každá písnička je prostě TOP.

Není to zas tak dávno, co byla nově vydaná. Miluju písničky od Lany, všechny. Jsou klidné, ale mají tak skvělé texty až to není možný..

Sice už není mezi námi bohužel, ale pro mě ta největší hvězda světa. Má skvělé písničky plné energie a skvělého textu. Pro mě napořád v srdci ať se děje cokoliv, tato písnička patří mezi největší topky. ( A HLAVNĚ, MEZI TY NEJDŮLEŽITĚJŠÍ )

Vím, že klasika je Alphaville, na ty nenechám ani sáhnout (forever young), ale tuhle poslouchám teď nonstop. Poprvé jsem ji slyšela (jako většinu písniček,hehe) na óčku a na první poslech jsem si ji zamilovala.

Jaké jsou vaše 3 TOP písničky? :)






Moc věcí.

8. listopadu 2015 v 0:00 | Shock-g |  Deníček
Nevím odkud začít, je toho strašně moc, co bych chtěla vypsat :D


Podzim.
Nikdy jsem nebyla depresivní o podzimu, vždy (i do teď!) se mi líbilo, jak všechno je krásně barevné a docela i pozitivně naladěné. Tenhle rok tomu je tak na půl. Občas mám chvíle největší štěstí, ale pak zas depky jak něco. Už mi s toho začíná hrabat. Přemýšlím nad minulostí, někdy si i pobrečím, popřemýšlím i nad přítomností a to už bulim jak magor. Nevím jestli to dělá ten podzim nebo něco jiného, ale cítím se celkově hůř - ale zas i skvěle. (doufám, že si teď nebudete myslet, že jsem až moc ujetá).

Škola.
Momentálně propadám z matematiky. Matematika je zlo, ale pro mě asi to největší a nejhorší. Už mám jen pár týdnů na to, abych se to pořádně naučila. Jinak ostatní předměty jsou více-méně okay.

Vlasy.
Dámové a pány a zas je to tu. Každé 3měsíce (někdy až 4 když je to docela ok) na stříhání, pokáždé si říkám Jen konečky. Chci mít krásné, pevné a dlouhé vlásky. Hovno, zase jsem si je ostříhala. Mám je fakt hodně krátké. Bohužel to byla potřeba, moje vlasy umírali, doslova. Nevypadá to špatně, ale ne nejlepší. Lituju své dlouhé vlasy. Teď minutu ticha za ně,ok?

Brýle.
Ve středu jsem byla ráno u oční, pač už delší dobu nevidím moc do dálky. Dávala mi ty velké brýle, co mi měřila dioptrie, rozkapávala oči - u kterých jsem měla tak velké zorničky, že si (nechávala jsem si dělat pas na prosinec) na dělání pasu asi mysleli, že jsem zhulená nebo buchví co jiného a horšího. Pak mi řekla, že je to dost nejasné a ať příjdu další den. Tak jse přišla a nakonec mám 0,25 což i tak mi příjde docela špatný..
No, v úterý už budu mít své krásné retro brýle, které se mi hodně líbí - když už, tak stylově.

Piercing.
Za týden nebo možná dva (idk?) výjde článek "nákupy", kde ukazuji svůj nový pierc. Je to můj dlouhodobý sen a jsem ráda, že si ho mohu splnit. (také čeká tetování, ale o tom později) Jdu na něj už zítra, mám nervy ale zároveň se megamoc těším.


Před a po..

A co vy a vaše novinky? :)